Někdy stačí změnit úhel pohledu

Nedávno jsem četla příběh…

Manželé se přistěhovali do nového domu. Ráno, jen se probudili, žena vykoukla z okna a uviděla sousedku, jak věší vyprané prádlo. „Podívej, jak má to prádlo špinavé“, – řekla manželovi. Ten však četl noviny a ničeho si nevšímal. „Snad má špatný prostředek na praní, nebo prostě vůbec neumí prát. Někdo by jí to měl říct“. A tak to bylo pokaždé: kdykoli sousedka věšela prádlo, divila se žena, jak je to prádlo špinavé. Až jednoho krásného dne se podívala oknem a vykřikla: „No ne! Dneska má prádlo opravdu čisté! Naučila se prát!“ „Ale, ne“, – řekl muž, – „prostě jsem dneska dřív vstal a umyl to okno“

Říká Vám to něco? Kolikrát jsme se ocitli v roli těch co hodnotí?

Náš život je jako zrcadlo. Odráží naše myšlenky, činy a postoje. To je jeden z důvodů, proč vše co se děje kolem nás posuzujeme z našeho pohledu. Často můžeme chybně soudit činy lidí, které se podle našeho uvážení nezachovali správně. Proč je dobré zdržet se hodnocení?

Přirozenou lidskou vlastností je posuzovat chování druhých. Srovnáváme toto chování s tím, co známe, s tím, co si myslíme, že je v této situaci vhodné nebo s tím, jak bychom se zachovali my. Záleží na tom, co jsme si zažili a jak nás to ovlivnilo.Každý z nás má určitý pohled na svět, na danou situaci. 

Vezmeme si jako příklad situaci na poště. Čekáme ve frontě více než půl hodiny, zatímco jsou otevřené pouze dvě přepážky ze sedmi. Poté co na nás konečně dojde řada, dojdeme k příslušné přepážce. Po chvíli zjistíme, že úřednice za přepážkou je velmi nepříjemná a chová se k nám nevhodně. Při odpovídání na naše otázky, odpovídá zvýšeným hlasem. „Toto chování v práci přeci není vůbec přípustné,“ řekneme si. A máme pravdu, protože zaměstnanec se má alespoň v práci chovat ke svému zákazníkovi důstojně.

Jednání úřednice na poště nám nejen zkazí náladu, ale rovnou ji odsoudíme za to, jak se chovala, aniž bychom se často zajímali o důvod proč.

Teď si někteří mohou říct, proč bychom se měli vůbec zajímat o věci, do kterých nám nic není. Někdy nemůžeme vědět, proč se lidé chovají určitým způsobem. Avšak kdybychom byli na stejné poště ještě o pár hodin dříve, viděli bychom, jak na naší úřednici se vylívá vztek jiný zákazník, zatímco má naše úřednice slzy v očích.

Od té doby je úřednice nepříjemná na další zákazníky včetně nás, aniž by sama chtěla. Svůj vztek musí nějaký způsobem ventilovat a v tomto případě si vybrala zrovna nás. Jak nespravedlivé, řekneme si. Tím se „kruh vzteku“ uzavírá. Kdybychom byli stejní jako klient na poště nebo poštovní úřednice, našli bychom si další osobu, na kterou nespravedlivě vylijeme svůj hněv. Stojí nám to za to?  Má odpověď zní: nestojí.

• Každý člověk má důvod, proč se tak chová. Občas stojí za chováním druhých příběhy, které sami neznáme. Avšak pokud se člověk chová určitým způsobem, on sám má k tomu určitý důvod.

• Snažme se lidi pochopit, místo toho, abychom je odsoudili.

• Porozumění je něco, co nás dělá laskavější a boří veškeré bariéry mezi lidmi.

• To, že lidi pochopíme, neznamená, že souhlasíme s jejich chováním.

Tento článek nepředstavuje návod na život, protože žádný neexistuje. Život každého člověka je jedinečný a neopakovatelný. Inspiruje ale k pochopení a k vlastní proměně.