Hledala štěstí a našla sama sebe

„Můžete mi, prosím říci, kudy se mám odsud vydat?“ zeptala se Alenka. „To závisí do značné míry na tom, kam se chceš dostat“ řekla kočka. „Je mi celkem jedno kam….“ řekla  Alenka. „Pak je tedy jedno, kudy půjdeš“ řekla kočka. Alenka v říši divů, Lewis Carroll

Připomíná Vám to něco?

I loď, která vypluje na širé moře ví, do kterého přístavu má namířeno. Neví, co všechno ji na cestě čeká. Kolik bouří, kolik slunce, kolik delfínů a jiných zážitků potká. Ví, kam pluje a že to bude krásná plavba.

No jo, ale jak zjistit, po čem mé srdce touží, když to nevím??!

Udělejte si na sebe čas a buďte k sobě opravdu upřímní. Bez toho to nepůjde. Je více než možné, že přijdete na to, že vůbec nevíte, co chcete. I to je v pořádku. Nestyďte se přiznat si jakoukoliv pravdu. I to, že se vůbec nenacházíte tam, kde byste právě chtěli být. A že zatím vůbec nevíte co s tím. Musíte být ale k sobě upřímní a nic si nenalhávat. To je základní pravidlo.

Když si představíte, že máte to, po čem toužíte… jaký máte pocit? Jak se cítíte? Jste opravdu šťastní? Je to skutečně to, co jste si přáli?

Položte si tuto otázku ještě před tím, než se pustíte do plnění svého snu.

Jinak by se vám totiž mohlo stát, že i když svůj cíl dosáhnete, očekávaný pocit štěstí a naplnění se nedostaví. Nebo se dostaví, ale jen na krátkou chvíli.

Proč to tak je? Mnohdy je to proto, že nevědomky plníme očekávání nebo přání někoho jiného, např. rodičů nebo partnera. A nebo přijdeme na to, že to již dávno není to, po čem naše srdce touží.

Že nevíte, zatím jak na to? Nevadí. Věřte tomu, že když víte opravdu co chcete, postupně přijdete i na to, jak to máte udělat.

Sněte a poslouchejte vlastní srdce a ne rady těch, kteří na sny nevěří, nebo nemají dost odvahy. To, že se to nepovedlo jiným, ještě neznamená, že se to nepovede vám.

Přestaňte si říkat „už je pozdě“, přestaňte se bát toho, co by řeklo okolí, nečekejte až budete vydělávat více peněz, nebo až bude lepší příležitost. Dělejte právě teď to, co CHCETE, aby jste byli ŠŤASTNÍ.

„Začnete pomalu umírat, pokud si sami sebe nevážíte, když necestujete, když nečtete, když neposloucháte zvuky života. Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím emocím, těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji.

Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků, kráčejíce každý den po stejné cestě… pokud nezměníte svůj stereotyp, pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte.

Začnete pomalu umírat, pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím. Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu, pokud nejdete za svým snem, pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady“.

Pablo Neruda