Jak na citové upíry? Nestaňte se vrbou nebo hromosvodem.

V našem životě jsou lidi, které „ze slušnosti“ ochotně vyslechneme i když se neustále na někoho, nebo na něco stěžují. Je to přece „blbé“ nevyslechnout je… co by si o mně pomysleli…. mohli by to někomu mohl říct. Honí se nám hlavou. A tak raději mlčíme, abychom nebyli ti špatní. Jim se uleví, protože nasají naši energii, ale my jsme úplně vyřízení i několik dnů.

Jestli je to někdo, na kom Vám záleží, zkuste mu vysvětlit, že neustálým stěžováním se to nevyřeší. Doporučte nebo mu třeba knížku „Svět bez stížnosti“, která mu může ukáže cestu, jak si přestat stěžovat.

Jestli se to opakuje a Vy vidíte, že se jedná o věčného stěžovatele, neposlouchejte již vice jeho stížnosti. Dejte mu pár minut. Když ale nezačne mluvit o něčem jiném, řekněte, že ještě něco máte a odejděte. Ať se již stěžuje podvědomě, nebo záměrně, stěžováním si, problém nikdy nevyřeší. Takovému člověku stejně nemůžete pomoct tím, že ho vyslechnete. Pochopte, že on pomoct stejně nechce. Je to věčný stěžovatel, který obviňuje své okolí, rodinu, šéfa, vládu… hledá viníka, nebo jen potřebuje žít ve svých stížnostech a házet vinu na druhé. Tím, že ho budete poslouchat, mu stejně nepomůžete. Takovému člověku je jedno, komu bude stěžovat, ale Vás to úplně odrovná a vysaje. 

V tom případě neplýtvejte Vaší energií zbytečným vysvětlováním, když to nebude chtít slyšet. Hezky se s ním rozlučte a jeho blízkost již nevyhledávejte.

Setkávejte se s lidmi, které máte rádi, s kterými Vám je dobře a s kterými si máte co říct.

• odmítněte známého, který s Vámi chce jít na kafe, jen aby pomlouval ostatní
• neposlouchejte kolegu, který chce šířit svou negativitu a cinizmus
• řekněte NE, příbuznému, který se vysmívá Vašim snům a snaží se Vás přimět k tomu, aby jste o sobě, nebo o tom co děláte pochybovali
• odmítněte společenské povinnosti, které Vás okrádají o Váš čas

Jestli je to „upír“ dobrák, který Vás velkoryse zavaluje pozornostmi, ale Vy cítíte, že jsou Vám jeho dary, služby nebo nabídky na obtíž, odmítněte je. Lepší je říct: „Děkuji nepotřebuji to, nevyužil bych toho, tohle není nic pro mě.“ Mohou to být lidé, kteří nás vyvádějí z míry, i když se chovají přátelsky. Jsou všude – na našich pracovištích, ve školách, v obchodech. Na první pohled vypadají přátelsky a snadno si získají naši přízeň. Většinou se upnou na lidi, kteří neumějí říkat NE. 

Projevíme-li větší účast než kdokoli jiný, staneme se vrbou nebo hromosvodem. Jenže po tom, co je na střeše, všechno sjede, ale nám se ty stížnosti začnou postupně zadírat pod kůži. Může se stát, že jimi budeme obtěžovat i doma, protože jich budeme mít plnou hlavu… 

Své zdraví a pohodu si ochráníme jedině tak, že se nenecháme vtáhnout do smutků, které jsme nezavinili a neumíme je ani napravit.

Odolat upírům nás nutí pocvičit se trochu v osobní statečnosti. Ale právě to potřebujeme, jinak by si nás nevyhlédli. Oni vědí, na koho si co můžou dovolit.

Naučit se odmítat je nesmírně důležité. Naučte se říkat NE.

Setkávejte se s lidmi, s kterými Vám je dobře a se kterými si máte co říct.

Chcete žít svůj život podle toho, jestli Vám ho druzí schvalují, nebo budete raději žít v souznění se svou vnitřní pravdou a svými vlastními sny?

Dejte si tu práci přijít na to, co je potřeba udělat, aby jste věděli, že ve hře, které se říká život, hrajete první ligu. A všemu ostatnímu řekněte NE.