Když odpustíme, stáváme se svobodnými

Všichni jsme byli někdy někým zraněni, někdo nám způsobil bolest, zachoval se k nám špatně. Cítit chvíli zlobu, křivdu, bolest nebo smutek… je normální.

Emoce bychom měli přijmout a brát je jako naší přirozenou součást. Nepotlačovat je.

Někdy v nás ale tyto emoce zůstávají zbytečně dlouho….. Prožíváme je zas a znova, necháváme si v sobě křivdu, nebo si ji v sobě uklidíme někam hluboko do šuplíčku…  A pak to ublížení požíváme zas a znova. Čekáme, až se nám dotyčný omluví……. A přitom to může být celé úplně jinak…..

Odpustit někomu, neznamená omlouvat jeho chování.
Neznamená to ani zapomenout na způsob jak si byl zraněn.
Ani ublížit mu.
Odpustit znamená smířit se s tím, co se stalo.
Znamená to, poslouchat své rány.
Dát si povolení cítit bolest.
A pak pochopit, že bolest už nepotřebuješ
Nemusíš ji více držet.
To znamená opustit bolest a nenávist.
Začít se léčit a pohnout se dál.
Odpuštění je dar pro sebe.
Puštění minulosti a žití Nyní.
Když odpustíš, odpustíš druhým i sobě.
Stáváš se svobodným.

Louise L. Hay

Otevřeme všechny tajné zásuvky a šuplíčky s křivdou a ublížením …     A NECHME EMOCE ODEJÍT….

• ODPUŠTĚNÍ NEZNAMENÁ, že vymažeme minulost
• ODPUŠTĚNÍ ZNAMENÁ, že se VZDÁME své bolesti, ublížení, křivdy, nebo zloby
• A PAK UVIDÍME VĚCI, KTERÉ JSME DO TÉ DOBY NEVIDĚLI

Řeknu Vám jeden příběh….Asi před dvěma lety přijela za mnou do poradny paní. Velmi špatně chodila, musela jsem jí pomoct. V obličeji byla ale krásná. Řekla, že má rakovinu plic, která velice rychle postupuje a metastázuje do celého těla. A povykládala mi svůj příběh…. Na dětství hezké vzpomínky neměla. Její máma ji neprojevila lásku, nepochválila ji, nepohladila…. S mamkou ani v dospělosti neměly hezký vztah. Táta byl veselý, když přijel z práce, vždy si s ní hrál. Jednoho dne ale přijel, řekl ať mu dá pokoj a neotravuje… Od té doby byl táta smutný. Nepovídal si ani s mámou, ani s ní. Nevěděla, že přišel o práci a že mu to vzalo veškeré iluze. Neuměl to řešit. Myslela si, že provedla něco špatně a že za to může ona…. že jí nikdo již nemá rád. A tenhle pocit v ní zůstal.

Později, když se rozváděla, byla si pro radu u jedné paní, která ji vyložila karty. Ta ji mimo jiné řekla, že její máma jí nikdy neměla ráda a že to byla čarodějnice. Pocit křivdy a ublížení se v ní tím jenom umocnil. S mámou se sice vídaly, ale lásku od ní nikdy necítila. Později máma umřela a ona jí měla dost dlouhou dobu v urně na chatě. V koutku duše cítila, že se s ní potřebuje rozloučit, jen pořád nevěděla jak. Pak přijel syn a řekl, že již nechce, aby se více trápila a urnu odvezl… za nějaký čas začala mít potíže s dýcháním a následně jí diagnostikovali rozsáhlou rakovinu plic…

Na konzultaci jsme se vrátily do dětství. Uklidily jsme ve všech zásuvkách a ona si najednou vzpomněla…. a začala povídat….vzpomněla si,  jak jí mamka houpala v náručí, zpívala jí písničky a hladila jí po vlasech… rozbrečela se… vzpomněla si….. neuvěřitelně se jí ulevilo….. již věděla, že to tak bylo,  jen na to zapomněla…. Nějakou dobu mi pak ještě psala krásné sms, jak má po letech krásné, barvené a živé sny a jak se opět může nadechnout….. 

 

Pokud je odpouštění upřímné, je to jako v pohádce… zlé kouzlo pomine, spadnou okovy a my se můžeme nadechnout. Osvobodí nás to a neuvěřitelně se nám uleví…“

Odpuštění není o člověku, kterému odpustíme. Je to dárek, který dáváme sobě a který dovoluje našemu srdci, aby se znova otevřelo.

Jsi-li pánem své mysli, můžeš zastavit nežádoucí myšlenky. Zaměřit se JEN na TO, co CHCEŠ ŽÍT a ne to, co Ti někdo řekne.